Zápasy 2. 12. Modřany a Stodůlky

V letošním roce jsme se již podruhé utkali s týmem Modřan a Stodůlek.

Modřany

   Kluci, kteří hráli proti Modřanům, hráli systémem 2vs2. Před samotným utkáním se objevila menší komplikace, protože soupeř nedorazil na domluvený čas. Musím pochválit naše rodiče, kteří jsou v tomto ohledu oproti jiným klubům vzorní. Tedy alespoň co se týče zápasů a turnajů (většina i při trénincích). Kluci si v tomto zápase zahráli na čtvrtiny, aby vždy mohli doplnit energii a napít se. Pro nás pro trenéry bylo především důležité, že to děti bavilo. Dále rodiče také mohli postřehnout, že se většina kluků snaží hrát spíše individuálně. V tomto věku to po dětech chceme a chválíme je za to. Přihrávky jim nezakazujeme, ale nevyžadujeme je, protože nyní jsou daleko důležitější individuální dovednosti a učenlivost těmto dovednostem. Je běžné, že se kličky v zápasech dětem nedaří, protože je ještě nemají tak automatizované. Chce to čas a trpělivost a pro kluky neustálou motivaci. Ne vyčítání chyb. Klukům hrajícím v tomto zápase se podařilo vstřelit spoustu branek. Za každou vstřelenou branku kluky můžeme pochválit, ale nechceme po nich, aby stříleli přes celé hřiště. Spíše, aby se snažili nejprve hráče obehrát a pak až střílet na branku. Přítomní rodiče si také mohli všimnout jednoho z rodičů Modřan, který přišel až na hřiště a snažil se klukům mluvit do hry. Na to jsme s trenérem hned reagovali a rodiče ze hřiště poslali pryč. Děti to většinou jen rozptyluje a rozhodně není samozřejmostí, že se rodič sebere a jde koučovat místo trenéra (v případě, že ho o to trenér sám nepožádá).

Stodůlky

   Další utkání jsme sehráli na třech hřištích formou 4+1 a 3vs3 proti Stodůlkám. Než budu hodnotit hru, musím okomentovat styl koučování trenéra Stodůlek, který měl na starost malé hřiště, kde se hrálo 3vs3. Mohli jste si všimnout, že tento trenér dával dětem pouze rozkazy a nenechával jim jejich rozhodnutí. Výsledkem na onom hřišti možná bylo to, že jsme obdrželi více branek. Je však velmi důležité si uvědomit za jakou cenu. Když trenér nedá dětem právo na chybu, tak jí děti budou dělat i v pozdějším věku a nebudou se s ní umět vypořádat. Co je však ještě horší, fotbal je přestane časem bavit. V horším případě zatratí celý sport úplně. Dále bych se rád vyjádřil k dění na dalších dvou hřištích, kde se hrálo 4+1. Na těchto hřištích nás soupeř mírně přehrával a vstřelil také více branek, jelikož tam měl také několik hráčů ročníku 2011. Pro nás to není žádná tragédie, protože tento systém je pro naše kluky stále nový a teprve se jej učí. Zápas pak pro nás není cílem k dosažení výsledku, ale spíše učebním prostředkem, stejně tak jako trénink. Na specializaci na výsledek mají děti ještě spoustu času, který by měl být převážně využit k učení se fotbalovým dovednostem a k zisku lásky ke sportu (fotbalu).