Z utkání s týmem Jinočan      (3. 10.)

Ve středu jsme v rámci našeho tréninku sehráli první utkání v mladší přípravce. Cílem tohoto utkání bylo především, aby všechny děti našeho týmu dostaly možnost zahrát si utkání s dětmi z jiného klubu. Po utkání jsem si všiml, že někteří z rodičů byli překvapeni (zaraženi) pravděpodobně kvalitou týmu z Jinočan, který pro ně v podstatě není známý. Je důležité si především uvědomit, že některé z dětí v našem týmu se s fotbalem teprve seznamují a pravidelně dochází do tréninků od roku až po pouhých pár týdnů. Tým se kterým jsme sehráli utkání se nachází v poněkud jiné situaci. Jelikož nemají takové možnosti z hlediska množství hráčů v týmu, hrají děti ročníku 2012 i s dětmi o rok staršími. Tím pádem už mají za sebou o mnoho více herních zkušeností z turnajů a zápasů (fotbal také hrají podstatně déle). Někteří z rodičů si také mohli všimnout, že několik našich hráčů v podstatě neví co má s míčem udělat po obdrženém gólu a nebo po zajetí míče mimo hrací plochu. Je to však pochopitelné. Některé děti se s tímto systémem hry 3+0 setkaly poprvé a také jim může dělat potíže vnímat více hráčů na hřišti, stejně tak jako jednu svou a soupeřovu branku navíc. Je to pro nás trenéry také zpětné vazba, že se již v tomto věku musí více individualizovat. Některé děti budou dříve schopny vnímat spoluhráče, prostor a protihráče. Budou hrát zápasy s týmy tímto způsobem ve výšších počtech hráčů. Děti, které to zatím nedokáží, budou hrát menší formy především 1 na 1 nebo 2 na 2 a budeme je do her ve vyším počtu zapojovat postupně (jde o to, aby se při hře co nejvíce potkávaly s míčem). Musíme být v tomto ohledu trpěliví a chápat, že jde především o kladný prožitek ze hry, který nesmí být zatlačen do pozadí snahou o dosažení výsledku. Kladný vztah dětí k fotbalu (sportu celkově) mohou rodiče podporovat také vhodnou komunikací s dětmi. Například otázky jako: Jak sis dnes trénink/utkání užil? Která klička se ti v utkání podařila? V tomto směru musíme trenéři s rodiči neustále spolupracovat.